Ve světě motorek tedy těch malých se dosáhlo rozmachu až v sedmdesátých letech. Ze světa pochází několik typů, na které je můžeme rozdělit. První typ je mofy, ten název pochází z německých slov a v překladu je to motorové kolo. Byl to takový jako kdyby moped s největší rychlostí dvacet pět kilometrů za hodinu. Druhou kategorií byly klasické mopedy, tedy tzv. padesátky, které měly šlapadla, největší rychlost dosahovala čtyřiceti kilometrů za hodinu a u nás je reprezentovala v té době známá Babetta. Potom tu máme tzv. mokyky neboli cestovní motocykly, opět je název z německého slova. Tehdy měly objem padesát až osmdesát kubických centimetrů, byly jednomístné maximálně dvojmístné a rychlost se pohybovala od čtyřiceti do osmdesáti kilometrů v hodině.

Z cestovních motorek se vyvinuly sportovní verze, které se jmenovaly Enduro. Poté tu jsou další, silniční potažmo terénní, které měly vyšší výkon a rychlost, protože se používali a stále používají pro motokrosové závody, kterých je dnes opravdu velké množství. Zvláštností byly tzv. minimotocykly, které pocházely výlučně ze zahraniční produkce. Některé z nich byly skládací, takže jste je mohli přepravovat i v autě. Poslední kategorií byly malé skútry, které se vyráběli v Evropě a v Japonsku, ale zajímavou výrobou se pyšnili i tehdejší Spolkové republice Německo.

S výrobou malých motorek se roztrhl doslova pytel a začalo to ve velkém. Jenom Asie, konkrétně Japonsko a jeho firmy vyráběli na tisíce, ba i miliony značek a různých provedení. Občas vznikaly takové neobvyklé stroje, díky své konstrukci, potažmo i pohonu. Dnes je má doma skoro každý, kdo se zajímá o motocyklový svět a sport.